KONEČNĚ DOMA!

Ahoj všichni!
Nemůžu tomu uvěřit, že ten rok utekl a my už jsme DOMA. Konečně!

Původní plán byl takový: Napsat poslední článek před odjezdem! Bohužel wifi nechtěla spolupracovat a tak vám tento článek dávám ke čtení až dneska. Článek byl už připravený, ale musela jsem tedy dodatečně něco dopsat. Rozhodla jsem se pro takové celkové shrnutí. Jaké to bylo, pocity, práce, zážitky a tak nějak celkově, co mi ten rok dal a vzal. Tak jdeme na to. ↓↓↓
Vytvořila jsem 11 otázek a odpovědí, které by vás mohly zajímat.

1. Jaké to bylo ze začátku?
Bylo to absolutně fajn. Rodina se k nám chovala mile. Se vším se nám snažili pomoct, měli pochopení a za vše děkovali. Peníze nám dávali v čas, po práci jsme si s „mámou“ pár krát sedli a povídali si u čaje. Takhle to pokračovalo asi do listopadu. Pak jak když luskneš a všechno jinak.

2. Co mě nejvíce překvapilo/zarazilo/naštvalo?
Nejvíc mě překvapilo okolí, které je tu naprosto nádherné. „Taťka“ nám řekl, že máme štěstí, protože jih Anglie je krásný a zbytek nic moc. Co mě zarazilo…. bylo to jak si pořád stěžují, že mít AP je hrozně drahý, a že tohle je drahý a tamto je taky drahý, ale že každý víkend brali děti na nákupy a všude bylo rozsvíceno (přes den i přes noc), to bylo naprosto OK. A co mě naštvalo? To jak mají všechno na háku. To jak jsou neohleduplní a jak, co mi bereme jako samozřejmost, oni neberou. Prostě jsou to hrozný prasata. Kdyby nás tu neměli, tak zhnijou ve vlastní špíně.

3. Co vše práce AP obnáší?
O tom už jsem psala článek >> tady. Ale prakticky to pro nás bylo jen o uklízení, péči o hafíky a štěňátka, barák a zahradu. Pro mého přítele pak i dost řízení. Díky bohu jsme neměli žádnýho prcka na hlídání.

4. Jak se měnily moje pocity v průběhu pobytu?
Začátek: radost z nového, změna
V průběhu: zjištění pravdy a přívaly vzteku, občasná radost z výletů
V půlce: uklidnění a po té další přívaly vzteku, radost z Vánoc a Nového Roku
V průběhu: mix nálad (vztek, uklidnění, vztek, radost, vztek, radost,….)
Před koncem: otrávenost, lenost, vztek, radost, radost, odpočinek, radost, natěšení)
Konec: To se ani slovy snad nedá popsat… hahaha. Konečně po roce domů!

5. Co jsem dělala poprvé v životě?
Čištění stříbra (což mě docela baví, až na ten smrad), řízení na druhé straně (to byl docela nezvyk) a to častý uklízení a žehlení. A nesmím zapomenou na štěňátka.

6. Proč jsem se rozhodla jet po roce domů? Proč jsem nechtěla zůstat? (Jak jsem původně plánovala.)
Ano, původně jsme plánovali s přítelem, že tu zůstaneme a třeba, že tu půjdeme i na VŠ. Vybrala jsem si studium mořské biologie, ale pak mi došlo, že bych to asi nezvládla a bylo by to dost komplikované. Tak jsme to probrali s přítelem. Ten se chtěl vrátit k hraní a já se rozhodla, že bude jednodušší školu odstudovat ve vlastním jazyce a doma. A pak můžu kdykoliv zase odjet pryč. Což mám taky v plánu! 😀

7. Co jsem se naučila?
Neočekávat od lidí něco, co je pro vás samozřejmost. Trpělivost (i když s tou trošku bojuju). Čistit stříbro. Nedělat věci z dobré vůle, když si toho nikdo neváží. Víc se usmívat!!!

8. Co mi AP pobyt dal?
Averzi na Helliers, pondělky strávené ve škole, příležitost začít psát blog, poznat ty neúžasnější pejsky na světě, peníze a samozřejmě zážitky z cestování. Jo a nový šatník!

9. Co mi AP pobyt vzal?
Ze začátku trpělivost, iluzi o čistotných lidech, peníze, ostych z angličtiny a moje NIKE boty na běhání.

10. Po čem se mi bude nejvíce stýskat?
Na prvním místě jsou určitě pejskové a teď i štěňátka. Potom určitě příroda, západy sluníčka, angličtina a zahradnice Ema (naprosto úžasný člověk, který vám rozzáří den). A asi i přístup lidí…

11. Šla bych do toho znova? Doporučila bych AP pobyt někomu?
Ne! Ne! Ne! Prosím Vás…. Vím, že všichni nejsou takový. Ale upřímně, raději běžte dělat číšnici/číšníka někam do restaurace nebo do hotelu nebo když už, tak max. house keeper. Ale za mě tohle už nikdy!

_________________________________________________________________

To by bylo a jak tedy probíhaly naše poslední dny v Anglii. Shrnula bych to do jednoho slova: RELAX! I když 10 štěňátek dá zabrat, snažili jsme se těch posledních pár dnů užít.

_________________________________________________________________

Odlétali jsme ve středu 17. 8. … no já měla zabaleno už o týden dřív :D. Musím říct, že vejít se do 20 kilo byl pro mě docela oříšek. Zbytek věcí jsme dala do „malého“ palubního kufru (který se opravdu nevešel do zkoušecích boxů na letišti), a že toho nebylo málo. No nakonec vše dopadlo v pořádku a naše cesta byla bez problémů. Jak cesta vlakem na Gatwick tak i let (i když EasyJet žádná sláva nooo). Z čeho jsem měla největší radost byli rodiče. Mysleli si, že přijedeme až 18. a tak jejich výraz byl naprosto k nezaplacení, když jsem se objevila za brankou ve 23:30 :D.

Po příjezdu jsem byla hladová a utahaná. Rodičům jsem vyplenila skoro celou ledničku :D.

_________________________________________________________________

Ve čtvrtek ráno mě v 6:15 vzbudil kohout a já měla vyspáno. Z nudy jsem si v pokoji utřela prach, porovnala pár věcí a tak nějak čekala, než se naši vzbudí. Dali jsme snídani a o pár hodin později jsme jeli s přítelem do Prahy směnit naše těžce vydělaný libry :D. Z Prahy zpátky do Mostu do Airbank. Penízky šup na účet. Pak do CZC pro přítelovo nový telefon (SONY XPeria Z5 compact- jakože BOMBAAAA!!) a pak domů. Rychlý kafe s tetou a pak zase do Mostu na božské flíčky od přítelovo maminky ♥. Domů jsem dojeli až někdy skoro v 11 večer a utahaný jsme padli mrtvý do postele!

Je pátek ráno. S přítelem vstáváme s roletami (v 7:30), sníme snídani, oblíkneme se a vyjíždíme do Mostu! Já mám sraz s Fivi a Máťa lítá opět po Praze! Konečně jsme se po roce viděli s Terezkou ♥. Dali jsme si limču, úžasný dortík a pořádně dohnaly ten rok! Pak jsme skončily u nás doma a začaly jsme pročišťovat můj šatník. Fivi pak odjela a já strávila ještě další hodinu tříděním a uklízením oblečení. Jako je toho nějak moc!!! Potom za babi a dědou do Oseka. Babička se rozplakala! Zlatíčko moje! V 8 jsme se konečně dostali domů a já pokračovala v uklízení šatníku :D. Trošku never ending story! No a už je 22:20, já sedím u noťasu, oči mi začínají padat a já to balím.
_________________________________________________________________

Takže aby to nebyl jenom text, tak samozřejmě ještě fotky tak nějak za celý ten rok! ↓↓↓

Pokud by jste měli nějaké otázky, určitě mi napište zprávu!

Tak teda já přeju dobrou noc a věřím tomu, že až se to tak nějak zklidní a dostanu se do nějakého režimu. Začnu i s blogem trochu víc pracovat a vy se tak můžete těšit na více outfitů a looků! A hlavně na pravidelné posty!

XOXO Camill

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s